Náhoda je květ poezie na stromě všedního života. Těžko říct, zda by 39letá žena s výrokem Hanse Christiana Andersena v den „D“ v hodinu „H“ souhlasila. Pro ni měla první listopadový den náhoda opravdu hořkou pachuť. Zaparkovala u Hvězdy, zazmatkovala, zabouchla dveře auta, a než stačila vyndat malého caparta, ten zmáčknul čudlík a v autě se zamkl. Samozřejmě – jde o sled náhod – klíčky zůstaly uvnitř. Maminka zpanikařila. Ve stavu, kdy neměla ke zhroucení daleko, ji zachránila kolemjdoucí žena, která zavolala strážníky. Ti, vida nešťastnou matku, se pustili ihned do práce. Další záporná náhoda na sebe nenechala čekat. Tento druh auta nedokázali otevřít. A tak se zavolali hasiči. Skřítkům pokušitelům se však nakonec celého shromáždění u Hvězdy zželelo. Snad vyslali energetickou sférou pokyn, protože potomek uvězněný v autě najednou chňapl za dveřní páčku a za mohutného povzbuzování a chválení zamčení povolilo. Hasiči byli odvoláni. Mamince, která už dítě držela v náručí, spadl ze srdce tak obrovský kámen, že to muselo být slyšet i na druhém konci města. Strážníci ještě vyčkali, až se žena zcela hodí do pohody a poslední záchvěvy paniky odplují. Pak ji teprve nechali odjet.